1. den: Ostrava – Opava (přesun vlakem část) – Bruntál (přesun vlakem všichni) – Vrbno pod Pradědem – Mnichov (chata)
2. den: Mnichov (chata) – Vrbno pod Pradědem – Karlova Studánka – Praděd (1491 m n. m.) – Švýcárna – Červenohorské sedlo – Videlské sedlo (930 m n. m.) – Vrbno pod Pradědem – Mnichov (chata)
3. den: Mnichov (chata) – Vrbno pod Pradědem – Milotice nad Opavou – Svobodné Heřmanice – Litultovice – Dolní Životice – Žimrovice – Jakubčovice – Kyjovice – Vřesina – Ostrava
- najeto: 253 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 209-1491 m n. m.
- stoupání: 2613 m
- klesání: 2920 m
Vyjíždíme z Ostravy. Tedy ta část, která si vzala volno. Tři ostatní se sešli až na Svinově a skupinu, dejme tomu A, dohnali na opavském nádraží. Lépe řečeno v nádražce, kde skupina A tak tak dojela za začínajícího deště.
Když už jsme byli pohromadě a usnášení schopní, rozhodli jsme se přiblížit Vrbnu vlakem. Pohled z okýnka vlaku sliboval jízdu na mokro, tak jsme si ji odložili z Milotic do Bruntálu, abychom déšť opět strávili v restauračním zařízení. To vše k nelibosti průvodčí, které naše nevystoupení z vlaku neuniklo. Takže jsme byli za podvodníky.
Nakonec jsme ale museli vyjet do deště, protože jsme chtěli stihnout obchod ve Vrbně a večerní hokej. Z Bruntálu jsme přejeli kolem Skalného do Skrbovic a přes Karlovice již po původně plánované trase. Piva a kolena na večer jsme stihli koupit. Chata byla super (kdo by čekal, že pojedeme až do Mnichova). hned jsme využili saunu, protože zahřátí jsme nutně potřebovali.
Druhý den jsme po snídani vyrazili na dlouho plánovaný výjezd na Praděd. Nejprve přes Ludvíkov do Karlovy Studánky. Tam nás nalákala cukrárna na kávu a zákusek. Cukry se budou hodit! Po ochutnání místního pramene (výborný, trochu nadýmavý) pokračujeme směrem nahoru. Přes Hvězdu po asfaltové cestě na Ovčárnu. Není vůbec horko, spíše naopak, ale i tak se potíme dost. Na Ovčárně se navzájem počkáme. Ti první se musí oblékat, protože je takových 10-12 °C a vítr.
Pak se ale zase svlékáme při zdolávání poslední části stoupání. Na vrcholu se jdeme hned schovat před větrem. Bohužel je dost plno, tak dáme jen pivo a sjezdem míříme na Švýcárnu. Tady se vlezeme, i za cenu přisednutí k příjemné dámské společnosti. Už jsme zkrátka takoví! Poobědváme, necháme se celuloidově (spíše zdigitalizovat) nastoupeni před chatou a pokračujeme směrem na Červenohorské sedlo.
Cesta je jako stvořena pro kochací a komfortní jízdu. Hlavně Bobo trpí, tedy spíše jeho ráfky. Cesta je dlážděná velkými plochými kameny, kterou pak nazveme Rock Garden dle kamenitých sekcí na MTB závodech. Sjeli jsme takto na rozcestí Petrovka, kde po krátkém kamenitém stoupání a pak již po lesní cestě sjedeme na ČHS. Blížící se déšť nás nutí pokračovat dále – kolem Velkého Klínu a po Miliónové cestě k rozcestí nad Vysokým vodopádem. Cestou už nám prší, tak těžko říct, zda jsme mokří od potu nebo deště. Z lesa vyjedeme na Videlském sedle a pokračujeme již jen z kopce dolů do Vrbna.
Z počátku dost mokrá cesta, kde si dáváme pozor při sjezdu, nás zavede do Videl. Zde zastavujeme, abychom odbočili ke kapli sv. Hedviky, dřevěné stavbě z počátku 20. století. Při kochání sundáváme pláštěnky, protože se stačilo přehoupnout na druhou stranu sedla a rázem je cesta suchá, neprší a ani není tak chladno. Před Vrbnem slyšíme muziku, která nás láká na zábavu, ale jak shledáme, je to zábava soukromá. Musíme tedy dále do restaurace Pod Pradědem. Pojíme večeři a podíváme se s místními na fotbal. Večer pak dokončíme saunou a hokejem. Krásná sobotní práce! Celkově 68 km a převýšení 1257 m.
Neděle je dnem přesunu do Ostravy, minimálně pak přiblížením k ní. Vyjíždíme po dešti, kdy už cesta je uschlá, a radar nám dává slibnou prognózu. Cesta ubíhá pohodově. Ani se nehoníme po hlavní asfaltce směrem na Milotice, ale vybíráme si cyklotrasu podél ní v lese. V Miloticích nás čeká první větší stoupání kolem nádraží na Holubí vrch a Velký Tetřev. Zpočátku rozbitý, ale sjízdný asfalt dostal někdo nápad opravit sypanou cestou. Těžko říct, zda bylo v plánu ji ještě zaválcovat, ale za nás tomu ještě nebylo. Do mírného stoupání, v protivětru a stále trochu zabořeni se plazíme rychlostí 12 km/h a jsme rádi, že po 4 km je toto martyrium za námi.
Další zastávkou je Šifr, lom u Svobodných Heřmanic. Někteří tam ještě nebyli, ale chuť se okoupat bere za své. Je zima a opět začíná mrholit a radar hlásí déšť. Dojíždíme v pravou chvíli do hospody U Božky. Bohužel vaří jen v pracovní dny, takže akorát pivo, Mila a brambůrky. To se opakuje i v Litultovicích, takže se rozhodneme dojet až do Žimrovic. Na cestě nás čekají dvě krátká, ale výživná stoupání (Mikolajice, Vendelín) a dolů zase prudký kamenitý sjezd. V Areálu Dobré Pohody se konečně najíme.
Pořád platí, že chceme dojet až do Ostravy, protože počasí nám už žádný déšť nepřinese. Z Hradce nad Moravicí nás čeká 6 km výjezd, který je po pozdním obědě výživný. Z Jakubčovic už to jde pěkně popořadě – Hlubočec, Pustá Polom, Kyjovice a kolem tramvajové trati přes Vřesinu do Ostravy. Na šraňkách ve Svinově se rozloučíme s Bobem a ostatní už silou vůle dojíždíme do Barbory. Po 114 km hezké zakončení krásného výjezdu do Jeseníků!
