Skalná (spaní na hradě Vildštejn) – Plesná – Luby – Kraslice – pivovar Krušnohor – Bublava (apartmán Bublajda)
- najeto: 35 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 458–779 m n. m.
- stoupání: 685 m
- klesání: 489 m
Všichni jsme si vyspali. Pravda, někdo se probudil jinde, než usnul. Ale nevadilo mu to. Snídaně byla vydatná, až ostatní hosté hradu neměli co jíst. Rozloučili jsme se s panem majitelem Petrem, udělali památeční foto a pokračovali po plánované trase.
Trasa vede zpočátku po lesních cestách přes přírodní park Kamenné vrchy. Rozmanité to tam bylo. Z Plesné na Luby a dál pak již jen po silnicích. Cestou máme výhledy na Český les a Chebskou kotlinu – prostě zase na naši krásnou zem. Z Lubů si vybereme trasu po menších cestách – ne Tomíku, vrať se! Pohraničím je to pěknější. Projíždíme malé osady (Kostelní, Počátky), které jsou jen zašlou historií tohoto kraje.
Následuje ledový sjezd (rozuměj kosa jak cyp) do Kraslic. Všimneme si hrázděného domu a hotelu Praha. Obě stavby mají ale úplně jinou současnost. Od náměstí přes ulici je pak kostel Božího těla se zajímavým kazetovým stropem.
Máme hlad, tedy ne ten duchovní. V plánu je návštěva pivovaru Krušnohor, kde se chceme i najíst. Po krátkém stoupání dojíždíme právě včas. Ne že by docházelo pivo nebo snad jídlo, ale přijde dost velký liják. Tady se rozhodujeme pro změnu, a to poprvé v celé historii našich velkých cykloromantických výjezdů. Pronajímáme si ubytování kousek od pivovaru v Bublavě a vybereme si dešťové okno po 1 pichvě*.
Komfort v tomto počasí nevídaný. Hebká, voňavá postýlka, pračka, kuchyňka s velkým stolem, no paráda! Akorát večeře tu chybí, tak musíme do hospody. Už s vidinou noci v suchém a teplém se nám hoduje a pije tak nějak lépe. Večer ale nekončí. Přibereme si na ubytování nějaké to pivo a slané věci.
Musíme totiž rozlousknout, kdo zajede pro snídani do postele. Kostky a hlavně jeho ruka rozhodla, že to bude tentokrát Tomík.
* pichva neboli pivní chvilka – novotvar; jednotka času mezi dvěma dešti nebo současností a dalším deštěm.
