Ratíškovice – Dubňany – Čejkovice – Mutěnice – Velké Bílovice – Rakvice – Mikulov – Valtice (spaní za transformátorem)
- najeto: 74 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 160–307 m n. m.
- stoupání: 525 m
- klesání: 529 m
Budíme se a opět vidíme spací místo v plné parádě, která tolik v noci nevynikne. Přímo naproti máme přes pás borovic možnost vidět rybník Hliník v celé své kráse. Ovšem ke koupání nás to moc neláká, vzhledem k tomu, že hlavní barvou vody je zelená. Mírně, ale přece. Místní se sice koupou, ale mají k dispozici doma sprchu. Na rozdíl od nás!
Balíme tedy a přesunujeme se do místního COOP pro vydatnou snídani. Ramon mezitím informuje, že ve včera zmiňovaných Dubňanech se za patnáct minut otevírá Řemeslný Minipivovar Dubňák. Volíme přesun a za chvíli sedíme u zavlažovací rundy. Odvážnější a ti potřebnější volí pšeničné typy piva a odchází si podávat dveře na WC.
Třetí defekt nás potkává ještě v Dubňanech – seklý řetěz na Tomíkově kole. Servisman Dušík nelení a řetěz opraví jeho zkrácení. Tomíkovi ještě předvede přednášku na téma řazení a můžeme vyjet dále směrem na Mutěnice. Tam nás zaujme ulička s Mutěnickými Búdami – sklípky se zajímavými a krásnými kresbami tolik typickými pro Slovácko.
Pak už to jde pěkně po sobě – další vinařské obce Čejkovice a Velké Bílovice. Tam si všímáme podle vinných odrůd pojmenovaných ulic. Pomalu hledáme místo k obědu, ale nakonec se domlouváme, že se nejprve vykoupeme, ať neděláme ostudu.
Přes Podivín (velmi se divíme) dorážíme do Rakvic. Tady využijeme nádrž Šutrák k osobní hygieně. Snad nám to místní prominou za tu mastnou skvrnu kombinovanou mýdlem značky Jelen. Po koupeli se na chvíli rozdělujeme. Většina hledá hospodu na oběd, zatímco Ramon vyzvedává u přátel dříve zapomenuté dceřiny plavky. Na cestu dostává láhev vína, která se později bude hodit.
Obědváme v restauraci Beseda. Rozhodnuto je také o dalším postupu směrem k Mikulovu. Projíždíme Přítluky (U Buchtů), kolem hráze Nových Mlýnů, Milovice a stoupáme na nejdelší kopec dnešního dne. Dá nám zabrat, zejména potom, co jsme vypili a snědli. Odměnou nám je Janičův vrch – zatopený lom s čistou vodou. Moc dlouho se ale nekoupeme a vyhání nás přicházející bouřka. Naštěstí nás jen mine a zanechá pouze pár kapek. Dostáváme ale možnost otevřít darované víno, které hodnotíme velice dobře.
Místo Mikulova, které si po pěší zóně projdeme a uděláme na Náměstí společné fotky, se dohodneme na přesunu do Valtic. Ty už známe z dřívějších výjezdů, tak jedeme najisto – směr vinná pohotovost v Chateau Valtice a pak spaní za trafostanicí. Cestou se zastavíme u Památníku železné opony a také u zámečku Stolz.
Ve vinné pohotovosti každý navzájem ochutnáme pět různých odrůd vína, dáme na hlad něco z grilu a pak po paměti nalezneme místo ke spaní. Tento rok je mnohem útulnější, než to mu bylo před 8 roky.
