Koryčany (kemp) – Kyjov – Milotice – sklepy Šidleny – Ratíškovice (spaní na Hliníku)
- najeto: 36 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 181–324 m n. m.
- stoupání: 218 m
- klesání: 295 m
Přesně v pět hodin, jak bylo předpovězeno, se zvedne vítr a přinese déšť. Dospáváme, ale postupně se trousíme ze spacáků. Hned se přivlékáme, protože se poměrně ochladilo. Paní majitelka kempu Koryčany nás nenechá dlouho o žízni a hladu a již hodinu před otvíračkou si objednáváme pivo a párky ke snídani.
Déšť neustává, tak si rozdáváme půjčené karty. Hra Vojna nás zabaví na dlouhou dobu. Postupně se projasňuje a převlékáme se do našich „stájových“ dresů. Chceme vyjet, ale zase nás usazuje nová sprška. Měníme pivo za víno – přece jen se blížíme k Jižní Moravě.
Nakonec vyjedeme kolem páté hodiny. To nám nedává velké vyhlídky na délku etapy. Ale co nedáme na dálku, to doženeme zážitky. První zastávkou je Kyjov, nejprve doplnit zásoby v Kauflandu, pak se podívat na náměstí (i s usměvavou a našich rad dbající automobilistku). Pokračujeme zrychleným přesunem, rozuměj přímo po silnici mimo cyklotrasu, směrem na Milotice. Tam zastavíme a projdeme si přístupné zahrady a oranžérie krásného zámku. Necháme se vyfotit v celé své parádě a míříme na Dubňany, které by nám měly poskytnout možnost dostat něco do žaludku.
Cyklotrasa ale vede přes Šidleny – osadu vinných sklepů. Po prvotním váhání se do jednoho z nich podíváme. Chceme jen ochutnat – „okoštovat“ – ale… Ochutnávka končí řízenou degustací s odborným výkladem mladého majitele.
Vinařství U Kundratů.
Objevujeme jejich naturální vína, každý si najdeme to své. Včetně Dušíka, který jinak víno nepije, ale našel se v ledovém víně. Vinař obdivuje jeho apetit poznámkou, že ještě neviděl nikoho, kdo by vypil půllitr ledového vína sám.
Pomalu se zvedáme, že musíme jet dále do Dubňan na jídlo, ale je o nás postaráno i po této stránce. Chleba se sádlem a škvarky s čerstvou cibulkou nám opět dodá síly a Dušíkovi zpátky i chuť. Čas plyne tak nějak mimochodem, takže nás majitel slušně „vyhodí“, protože musí ráno do práce. Je fakt, že už nestojí rovně, opírá se o sudy s vínem a i artikulace mu dělá problémy. Jeho obavy chápeme, protože je jedna hodina ráno.
Necháme si poradit nocleh u rybníka Hliník v Ratíškovicích a po vymočení se na slívku (samozřejmě sousedovu) vyjedeme. Ani nám nevadí, že opačným směrem, než jsme původně chtěli. Někteří hned, jiní po prvních metrech sjezdu zpátky do Milotic, se přivlékáme. Opět klasický náš noční přejezd. Do Ratíškovic je to 5 km. Připadá nám to pořád nahoru, tak zase oblečení ubíráme. Míjíme vystavené důlní stroje, u kterých bychom ve dne jinak zastavili. Teď je nevidíme vůbec. Chvíli hledáme místo ke spaní, ale po půl druhé jsme ve spacáku.
