Otrokovice – Žlutava – Bunč – Brdo (587 m n. m.) – hrad Buchlov – Koryčany (spaní v kempu)
- najeto: 47 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 182–585 m n. m.
- stoupání: 849 m
- klesání: 745 m
Přespali jsme na otrokovickém Štěrkovišti. Vzpružili jsme se ranní koupelí a po snídani jsme vyjeli na smluvený sraz s Ramonem, který nás dohnal do Otrokovic vlakem. Bohužel sám, protože Alexe nepustili povinnosti. První metry nás vedou do kanceláře Tomíka, nového člena na své premiérové jízdě. Chce pozdravit kolegy i kolegyně a hlavně zkontrolovat, zda bez něj pracují stejně dobře.
Jak se sluší a patří, Ramon zajel pro welcome drink. Někteří už pálenku z brambor přehlíží, ale návrat ke kořenům není zase tak špatný. Tom se ujme míchání rumoly a Ramon rozděluje závin ke kávě. Za chvíli již zapadáme do pracovní morálky pondělní šichty a kancelář prohlašujeme naší klubovnou.
Přece jen ale vyrážíme směr Chřiby. Začátek je rovina, ale hned po prvním kilometru po přejezdu řeky Moravy se zabodneme do svahu. Stoupáme na Žlutavu, místy 15% rampami. Řine se z nás pot naředěný cukrem ze směsi kofoly a rumu. Pak už jsou stoupání mírnější a pomalu se blížíme přes Kostelany k Bunči, místu naší polední pauzy. Právě v Kostelanech se objeví druhý defekt letošního výjezdu – Ramonovi se uvolnil jeden ze šroubů na „dvojtácu“. Naneštěstí u toho většího, takže s minimálním přístupem k němu. Rozhodne se dojet na Bunč, což vyžaduje jet velkou pilu i ve stoupání bez silového záběru. Ale zvládá to!
Na Bunči se s pomocí Dušíka podaří dotáhnout šroub – přesněji vyšroubovat 4 z malého, pak jich 5 našroubovat zpět, a to bez sundání klik. Hodinářská práce! Dáme mezitím pár piv a oběd, času máme dost, takže nás oprava nezdrží. Obdivujeme romantiku místa a zdravíme se s dalšími cyklisty a výletníky.
Pokračujeme dále směrem na Brdo, nejvyšší vrchol Chřibů. Nejprve se zastavíme u zbytků pilířů dálničního mostu. Nejde nám do hlavy, proč dálnici vedli zrovna přes kopce, ale dílo je to i po tolika letech zachovalé. Tomík obdivuje jako stavař použitý beton a hodnotí jej za současného pokyvování hlavou. K rozhledně na Brdu vytlačíme po kořenovém stoupání kola a můžeme vylézt nahoru. Výhled je na celé Chřiby i okolí. Vidíme i hrad Buchlov, naše další zastavení.
Hrad Buchlov se z rozhledny zdál blízko, ale zdání klame a v sedle si ještě šlápneme. Nahoru i dolů, ale hlavně nahoru. Výjezd k hradní bráně zvládneme skoro všichni, ale klasika. Pondělí je zavřeno. Po vrcholové fotce sjíždíme k hotelu a dáme si malinovku a pivo. Podělíme se o zkušenosti s trempy (takovou zátěž bychom asi nenesli). My spíše redukujeme, toť naše heslo posledních výjezdů.
Čeká nás ještě jedno stoupání, do sedla Na Křižíku, a pak už sjezd k plánovanému cíli dnešního dne – Koryčanům. Nejprve prudkým sjezdem do Stupavy a pak údolím Kyjovky. Pomalu hledáme místo ke koupání. Bohužel potok Kyjovka není ke koupání vůbec vhodný – nemá přístup k vodě a ani to hlavní, vodu. Přehrada Koryčany je zase vodárenská, takže máme smůlu. Zkusíme před Koryčany místní kemp s koupalištěm vedle, ale to zavřelo chvíli před naším příjezdem.
V kempu se nám ale poštěstí narazit na majitelku, která se dokáže vcítit do potřeb svých hostů, a potok nám dokáže nahradit zahradní hadicí. Abychom nepohoršovali, schováme se za pletivový plot, a tím pádem neujdeme pozornosti ostatních. Ale už jsem na to zvyklí – i po pouhých dvou dnech mimo domov a naše důstojné a spořádané životy. Za vodu se odměníme utracením kapesného za jídlo a pití.
Určité obavy nám dělá počasí. V pět hodin ráno má začít pršet, tak hledáme přístřeší na spaní. Máme zase štěstí. Motorkáři ze Žatce nám trochu usnadnili vyjednávací pozici, ale domlouváme si nocleh přímo pod pergolou u bufetu. Jaké to řešení, které bude naším domovem ještě hodně dlouho i následující den!
