XX. ročník – 2. den: Dolní Kounice – zlobí nás velice

Ranní probuzení po večerně noční etapě je vždy zvláštní. Až ráno vidíme, kde přesně jsme si ustlali. V tomto případě není překvapení na místě. Na to, že spíme v civilizaci, jsme měli jeden z těch lepších noclehů. Více méně čisto, i když příroda to nebyla. Ale vše na rovném, a navíc pod střechou, tedy spíše plachtou.#1#

Co ale bylo bonusem, bylo místo hned u kláštera, takže hned na nás dýchlo to duchovno. V nenadálém osvícení a rozjímání jsme se vrhli na očistu i těla a využili místní mlýnský náhon. #2# Pak nám již většinou stačí dopřát dalším tělesným potřebám, co si přejí. A to naplnit žaludek. V rajhradském Tescu si naporoučíme pořádnou snídani. Jelikož po snídani nás tlačí žaludky a hospody ani veřejného záchodku nikde k sehnání není, musíme z města ven…

Zase pokračujeme dále, směrem na Dolní Kounice. Jsme zvědavi na kounický zámek, klášter, ale první naší zastávkou je Kaple sv. Antonína na vrchu nad městem. Správnou cestu si zprvu nejsme jisti (vede nás z města ven), ale nakonec nebyla tak náročná jako cesta dolů zpět do města. #9# Chvíli meditujeme s výhledem na město a okolí #6#, pak se ale rozhodneme navštívit místní pohostinství. #11# Máme opět hlad (je již čas oběda) #13# a taky tekutou stravu třeba pojíst. #14#

Pozorujeme poměrně čilý ruch na rynku, hlavně nás přitahují traktory, zejména ty zastavující. Pepa s Dušíkem si nejprve na nanečisto zkouší řidičské umění na dětských motorkách, ale nakonec končí za volanty traktorů. #18# Ostatním musí stačit korby valníků. #27# Místní domorodcům musíme připadat jako malý kluci, co nikdy nic podobné traktoru nevidělo. Ale dozvíme se také pár informací o místním životě, pěstovaných plodinách a jiných věcech, které ale později splynuly do oparu jménem Dolní Kounice.

Sice neradi, ale přece jen opouštíme Šedého vlka a jeho paní hostinskou, nakoupíme víno na posezení u řeky a jdeme se koupat. Nakonec se k Šedému vlku pro další víno zase vrátíme a vegetíme u splavu. Pro někoho vegetění končí blízkým rozhovorem s vegetací, tak je nerušíme a necháme dospat. Roman s Bobem toho využijí a jdou se podívat na krásný bývalý klášter Rosa Coeli. #39#

Odpoledne se pomalu chýlí ke konci a chceme se zase dále posunout, zaplnit žaludky na noc a najít nocleh. Pepa je ale urputný a nikam už dále nechce. Bohužel jej nechápeme, a přece se jen na cestu vydáváme. Cesta vlahým podvečerem mírně zvlněnou krajinou mezi paprikovými plantážemi (jedna ze získaných vědomostí z Dolních Kounic) nám na chvíli kazí defekt, ale večer jsme v Miroslavi. Najdeme pizzerii a jako bonus dostaneme tip na spaní a ranní koupání.  Pro nocleh využijeme místní park a schováni hradbami, plotem místního podniku a letním kinem jsme bezvadně chráněni, tak nás nic neruší.