Kalek – Přísečnice (přehr.) – Kovářská – Loučná pod Klínovcem – Krásný Les – Damice
- najeto: 59 km
- čas: 3.55 h
- průměrná rychlost: 15,45 km/h
- nejnižší a nejvyšší bod: 368-1042 m n. m.
- stoupání: 998 m
- klesání: 1313 m
Chtělo by se říct dobré ráno, ale není ani dobré, ani ráno. Probouzíme se postupně asi už ve čtyři hodiny, třepeme ze spacáků rosu a třeme končetiny. Noc na horách v 10 °C je super, zejména s tenkým spacákem a tenkou karimatkou. Nakonec ještě zabereme, ale druhé probuzení rozhodně to první nepřekoná. Budíme se úplně zpocení kolem osmé s krásnou symfonií motorových křovinořezů. Holt, nemá každý dovolenou jako my!
Bohatě se nasnídáme v COOPu hned vedle hospody a míříme dále. Dnešní etapa bude vpravdě královská. Začínáme ranní očistou v rašelinovém Načetínském potoku hned napravo vedle cesty, což pak kvitují zejména spolujezdkyně. Zaujme nás také Červený rybník, který má ale barvu rašeliny – černou. Hraniční přechod na Hoře Sv. Šebestiána pouze projíždíme a šlapeme dále po hranicích s Německem. Na Skelném vrchu se zase musíme zastavit a ano, opět Pepino a jeho zteřelá duše uniká. Skelný vrch je mimochodem velmi krásné místo, srovnatelné s Jezerkou nebo Kvildou.
Přejedeme po hrázi vodní nádrže Přísečnice a začínáme přemýšlet o zastávce na jídlo. Rozhodnutí padne na krušnohorskou obec Kovářská, kde později zanecháme dojem. Jestli kladný, nevíme! Přijíždíme do Kovářské po více než 30 km bez občerstvení. Ne, nedali jsme se na odříkání, ale cestou opravdu nic nebylo. Duše Pepinova kola má taky dost, dojíždí opět bez tlaku. Z asi 6 hospod jsou v provozu pouze 2, tak vybíráme jednoduše. Penzion Avionika se už na nás těší.
Hezky se přivítáme sklenicí piva, které opravdu zasyčí, a tak si dáváme hned další. A pak polévka a pizza. A pivo. Přisedá si k nám pan Ubrousek, pan Unikající duše a pan Je to tam (nebo spíše Už je to venku). Ano, i takový soudruzi jsou mezi námi. Posledně jmenovaný přináší tác rumových olympijských kruhů, který se několikrát během odpoledne a večera objeví znovu. Po zaplacení si personál jistě oddychne. Potkáváme další cyklisty, taky z daleka (Brno?) a také jedoucí z Ústí. Ovšem vyjížděli z něj až dnes. Pěkný výkon, ale nic pro nás. Rozhodně nám nevěří, že budeme pokračovat v cestě takto navečer. Ale máme v plánu dobytí Klínovce.
Pokračujeme, ale tentokrát Klínovec nedobyjeme. V Loučné ve 23.15 měníme plány a přes sedlo Pod Meluzínou klesáme směrem dolů k Ohři. Po 8 km klesání a rozdílu asi 15 °C nás přivítá Krásný les. A stále nekončíme. Jen zastavíme kvůli zorientování se nad mapou a už nás volá noční osazenstvo hospody. Připojujeme se v pozdních (nebo brzkých) hodinách k oslavě narozenin, takže k pivu si dáváme i dort. Poměrně nečekaná večeře. V půl třetí ráno, kdy jsme na oslavě zůstali víceméně sami, se zvedáme a dojíždíme ještě 4 km za obec do Údolí vlků. Stavíme tentokrát i stany a děláme dobře. Po zvuku zipu se začnou ozývat první kapky deště do plátna stanu. Alespoň není taková zima jako v Kaleku.
