Loučná – Dlouhá Louka – Fláje – Mníšek – Hora sv. Kateřiny – Rudolice v Čechách – Kalek
- najeto: 47,5 km
- čas: 3.40 h
- průměrná rychlost: 13,28 km/h
- nejnižší a nejvyšší bod: 427-873 m n. m.
- stoupání: 1034 m
- klesání: 826 m
Kam dále? Původně jsme chtěli jet směrem na Litvínov, Horní Jiřetín a podívat se na zámek Jezeří. Ale dostalo se nám rady, že máme z Loučné vystoupat na Dlouho louku a pokračovat kolem nádrže Fláje do srdce Krušných hor. Máme se na co těšit! Než zažijeme krásu hor vzniklých na vzácných nerostech, musíme vystoupat asi 6 km místy i s 15% sklonem. Není třeba se hanbit, když kolo někteří tlačíme. Nahoře si chceme odpočinout, ale hospoda je ještě v poledne zavřená. Hanba jim!
Jako by nebyla pár vzdušných kilometrů hnědouhelná pánev. To, co vidíme, a hlavně co během těch několika dní uvidíme, stojí za tu vynaloženou námahu. Nikdo z nás nečekal, že Krušné hory nás tak dostanou. Vyjíždíme z Dlouhé Louky a od té doby se nestačíme divit. Jedeme naprosto sami směrem k vodní nádrži Fláje, okolo obory, a pak dále bez jakéhokoliv jiného živého tvora vjíždíme do Mníšku. Vyfotíme se na hraničním přechodu, i za ním v Deutscheinsiedelu, protože Mníšek až na vietnamský motorest s tržnicí vůbec nevypadá zajímavě.
Máme hlad, tak se obětujeme a hodláme vyzkoušet něco z východoasijské kuchyně. Překvapením je, že mají i jídla nám mnohem bližší, a tak si dáváme česnekovou polévku a výborný guláš, jaký jsme snad ještě při poznávání zemí českých neměli. Vysvětlením je – český kuchař. Abychom neurazili hostitele, dáváme si jako předkrm vietnamské závitky.
Po slehnutí pokračujeme na Horu Sv. Kateřiny, kde dáme pivo a rozhodujeme se, kam dále. Ptáme se místních štamgastů, kde najdeme koupačku a pak hospodu s jídlem. Směrují nás do Kaleku. Cesta začíná prudkým sjezdem… aby pokračovala krásným 3 km stoupáním. Kdo vydržel, mohl se hned začít modlit u Kostela Nejsvětější Trojice. Tak pěkný podvečer jsme dlouho nezažili. Místo bylo úžasné.
Koupání je nedaleko. Skočíme si do rašelinového rybníčku a jsme připraveni na krásnou vlahou noc. Ale ještě nejsme v Kaleku a trochu nám to bude trvat. Na krásné lesní cestě se trochu peloton natáhne, zejména botanická sekce v naší expedici má co zkoumat. Završují to vše již několikátým defektem Pepina. Čelo tedy musí čekat. Není to čas promrhaný. Vidí na 50 m jelena. Nevíme, kdo více zíral jako jelen.
Jsme zase pohromadě a sjíždíme již za šera ne zrovna příjemnou cestou do Kaleku. Hospodu nacházíme, ale budou zavírat a jídlo kromě tyčinek a chipsů nemají. Sice nám paní výčepní nechce načepovat do sklenic, ale do PET lahví ano. Je nás v tu dobu již jen 5, ale 10 litrů piva načepovat bude trvat. Takže nakonec jsme se dočkali i čepovaného ve skle. Vykoupili jsme i pochutiny a s touto skromnou večeří se přesuneme do altánku na dětském hřišti. Pojíme, popijeme a přichystáme ležení. Vlahá noc už není vlahá, s dobrou nocí na rtech usínáme zabaleni do všeho, co máme s sebou.
