jezero Barbora – Duchcov – Osek – Loučná
- najeto: 15 km
- čas: 1.14 h
- průměrná rychlost: 12,88 km/h
- nejnižší a nejvyšší bod: 210-475 m n. m.
- stoupání: 306 m
- klesání: 83 m
Spaní na Barboře bylo vynikající a ničím nerušeni během vlahé noci u vody jsme ráno jako rybičky opět naskákali do osvěžujícího jezera. S balením jsme nespěchali, ostatně měli jsme na odjezd, jak se později ukázalo, dobré 4 hodiny. Ráno byla s hygienou trochu potíž, protože na koupališti byly zavřená WC a sprchy. To hlavně u Romana znásobilo neklid v oblasti břišní směřující v krátkých, ale intenzivních křečích až někam do oblasti gastroenterologické.
Pomohla náhoda, resp. nenechaví zloději. Majitel pojízdného bufetu kvůli nenechavcům spal ve stanu hned vedle a podle informací místních uklízečů měl od sprch klíče. Nenechali jsme ho dospat. Za odměnu nám udělal ranní kafe, bohužel bez piva, leč mu došlo CO2. Toho měl pro změnu dost Roman a poměrně úspěšně se ho zbavil. První pivo tak bylo až v 10 po přivezení bomby. Ale stálo za to vyčkat!
Čekal nás na cestě zámek Duchcov s dlouho očekávaným průzkumem samotného Casanovy. Ale zatím zámek musel počkat. Výjezd po dvou pivech pozdržen – při placení nám zavoněla čerstvě ugrilovaná klobása, takže jsme si každý objednali nejen ji, ale i další dvě. V poledne se to chtělo někde zvlažit, ale na už dost plné pláži jezera nebylo kde (tedy bez plavek). Na druhé straně jezera byla ale nudapláž, tak aspoň tam. A konečně jedeme dále – za 4 hodiny celý 1 km.
Duchcov – městečko zajímavé, za našeho příjezdu trochu ospalé, ale zato plně multikulturní. Zámek také splnil očekávání a něco nového jsme se přiučili. Po nabrání sil v horkém dni v zámecké kavárně pokračujeme na Osek. Je na nás vidět, že dnešní den bude peklo.
V Oseku se zastavujeme rozjímat v místním cisterciáckém klášteře, kde ochutnáme vařené speciality místního minipivovaru. Kvasnicové chutná, tak se zdržíme. S místními se pobavíme o životě v severních Čechách a dostaneme typ na koupání. Dnes je opravdu letní horko, tak je to potřeba. Místní plovárna, no spíše řečeno nádrž, celkem zaujme. Co ale nezaujme, je množství původem indického obyvatelstva, tak jsme obezřetnější na kola a vybavení. Jsme zvyklý od nás, tak nám to nemůžete mít za zlé.
Začínají se nad námi stahovat mračna, a to doslova. Barva oblohy už dávno není modrá, ale přechází, do ne tak pěkné, černé. Snažíme se tomu ujet, ale cesta do kopce, s větrem proti nám a místy i s větvemi, nás donutí přemýšlet, kde kalamitu přečkáme. Zamítneme místo ve svahu dole, voda teče přece dolů, Pepo! Asi se mu nechce makat do kopce! Musíme najít něco nahoře. Chceme se ptát asi místních rychle projíždějících cyklistů, kde by bylo vhodné místo. Jeden z nich odbočuje k nám a místo rady… nás bere k sobě domů. Vede nás ve stoupání do vilové čtvrti nad Litvínovem. Přijíždíme právě včas, začíná bouřka. Neumíte si představit, jak nám přijde teď jeho garáž útulná. Navíc, když jako cyklista nám rozumí. Pohostí nás pivem i destiláty, poskytne sprchu… luxus na našich cestách nevídaný. Ráno nás překvapí vepřovými řízky, které mu prý zbyli po oslavě hokejového titulu Litvínova. Asi u něj zastavíme, až zase za 50 let vyhrají:-).
