Zaječov – Těně – Strašice – Dobřív – Mirošov – Mešno – Spálené Poříčí – Blovice – Seč – Chocenický Újezd (spaní)
- najeto: 50 km
- čas: 4:20 h
- průměrná rychlost: 11,2 km/h
- maximální rychlost: 48 km/h
Asi nejstudenější noc. Ale spinkací místo bylo úžasné. 🙂
Rocco... To je chlapík k pomilování! 🙂
Hlavně chlapi gumycuk... To je systém! 🙂
Vlkouš to do Červeného potoka hecnul jako první. 🙂
Není nad to se po ránu vykoupat v potoce... Krásná kosa! 🙂
Pěkně zabalit a opět vyrážíme. 🙂
Rozcestí u Zaječova... Nikdo však nemá zaječí úmysly. 🙂
Gumycuk systém... focení makro 🙂
Rumolová smršť
Krásný kostelíček v Těni
Pod námi Padrťský potok... Pozor, rak kamenáč! 🙂
Zřícenina Vimberk 🙂 Neskutečně zachovaná jedna zeď
Pěkné údolí Padrťského potoka
Přejezd přes Padrťský potok
Rumíci v Dobřívi... Tak na tebe, Áďo... Snad nesedíš u telky a v papučích! 🙂
Kakejcov... Tady jsme pěkně spočinuli. 🙂
Dušík toho měl celkem dost! 🙂
A tady v přímém přenosu Bobovy kakejcovské disputace 🙂
V odpolední siestě nás přemohla prostě příroda! 🙂
Odpolední siestička 🙂
Kostel sv. Josefa v Mirošově
V pozadí se na nás usmívá kostelík v Těnovicích.
To jsou naše širé lány...
Klikatící se vlaková trať do Lipnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Těnovicích
Ahooooooj...
V pozadí vojenský prostor Brdy
Stoupání k Spálenému Poříčí
Spálené Poříčí jako na dlani... Teď už jen pořád z kopce.
Stoupáníčko, stoupání... Těch bylo tento rok dost a dost.
Vojenský prostor Brdy
Spálené Poříčí, pod námi se tyčící. 🙂
Náves ve Štítově
Boží muka... Rozsvítili jsme si svíčku naděje.
Kostel v Seči je potlučený, ale má své kouzlo. 🙂
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Seči
Před kostelíkem v Seči jsme si udělali ohýnek. 🙂
Udělali jsem si pohodičku. 🙂
Pohled do plamínků vždy člověka zahřeje. 🙂
Foťák se snažil zachytit spáleniště, ale nakonec to nevypadá...
Vlkouš leze pro poklad... Určitě ho najde. 🙂
Polívečka na večeři... Mňam, mňam!