31. 7. 2007
Trasa dne:
Hluboká nad Vltavou (12) – Zliv (1083) – zámek Ohrada – Zbudov – Novosedly – Dívčice (1083) – Vodňany (1080) – spaní na poli u břehu Blanice asi 2 km od Protivína
- najeto: 52,7 km
- čas: 3:24 h
- průměrná rychlost: 15,5 km/hod.
- maximální rychlost: 46 km/hod.
Postřehy z cesty:
Budíček. Jsou 3.00 hodiny ráno:) Očka ještě zalepená, ale plná radostného úsměvu, jelikož vyrážíme na úžasnou cestu, která bude vpravdě historická. Je tady 11. ročník našich toulek. Vaříme si teplý čajík, kávičku a dobalujeme poslední bagáž. Je čas vyrazit. Jedeme jako vždy zkratkou okolo Bastra a počasíčko nám přeje. Je teplo, a dokonce nám na cestu svítí měsíc, ačkoliv má podle předpovědi pršet. Meteorology zklamala asi rosnička 🙂 Na nádraží dojíždíme 4:10 a Áďa s Dušíkem už mají starost, jestli jsme náhodou nezaspali. Ihned přistupujeme k pokladně, kde si kupujeme lístky, cena jízdenky je 270 Kč, Dušík má kilometrickou banku tak se od nás distancuje. Po koupi lístku na vlak se, ale dovídáme zajímavou informaci, kterou nám paní pokladní mazaně zatajila: „Pánové, nevím jen, zdali se do vlaku vlezete i s koly, jelikož všechny místenky na kolo v tomto vlaku jsou již dopředu vyprodány!“. To nás trošilinku zmrazilo, ale risk je zisk, a tak se rozhodujeme, že si nebudeme kupovat raději ani jízdenky pro kola a necháme to až na vlak. Adam vrací Pepínovi ešusy s plynovou kartuší ještě z minulého roku, má to však jeden podstatný háček, na který jsme přišli až během cesty (měli jsme sice ešusy a kartuš, ale ne hořák) takže z bomby se stalo přijatelné závaží, které naštěstí vozil Vlkouš a celou cestu mu vzadu vytvářelo kyvadlo. Na tabuli svítí odjezd vlaku 4.27, ale vlak má ještě 10 minut zpoždění, a tak si zjišťujeme řazení vlaku. Po příjezdu objevujeme prázdné kupéčko, které se nám stává přechodným domovem na dlouhých 7 hodin. Cesta vlakem je to dlouhá #10#, přímo nekonečná, a tak je jako každý rok vyplňuje Pepíno přehršlem keců #20#. Během cesty nás napadají hesla pokřiků pro tento rok, které jsme používali při objednávání jídel a nápojů v místních gastronomických zařízeních. Je to skoro jako skandování ve fotbalovém stánku (gu-laš, gu-laš, gulaš, gulaš, gulaš, gulaš, gulaš, výpečky, výpečky, výpečky, 5 piv, 5 piv, 5 piv, 5 rumů, 5 rumů, 5 rumů). První delší 25minutovou zastávkou na cestě bylo Brno, kde jsme měli možnost nakoupit pivo. Cesta začala příjemně ubíhat, a tak jsme se kochali okolní krajinou #40#.
Konečně příjezd, cesta je za námi. České Budějovice 11.50 hod. Vystupujeme a přímo na perónu skandujeme naše hesla. Naše žaludky už hlásily poplach, který nás urychleně přesunul na nádherné českobudějovické náměstí se Samsonovou kašnou #60#, #170#. Zde jsme na radu dvou příslušnic Městské policie navštívili restauraci Fantom Pub, kde jsme si dali těstoviny s hovězím a rajskou a k tomu lahodně vychlazený Budvar #50#. Jednou z velikých výhod bylo také uzamknutí kol u dolního baru slečnou barmankou, která vytáhla 2 veliké řetězy s kladkou. Po jídle se Dušan, Vlkouš a Pepíno rozhodli navštívit Černou věž a dobýt tak její vrchol, což se podařilo za cenu 20 Kč a nemalého fyzického úsilí. Výhled však stojí za tu námahu #90#, #110#. Po tomto zastavení jsme se vydali po cyklostezce okolo Vltavy směrem k Hluboké nad Vltavou a zjistili, že pokud někdo chce trénovat na in-line bruslích, není snad lepšího místa. Celých 10 km je nádherných a určitě se tady někdy vydáme na cestu. Po 5 odjetých kilometrech jsme narazili na malebnou vesničku Bavorovice, která leží na této cyklostezce a je opravována v jihočeském tradičním stylu za peníze z regionálních fondu EU. Zbylý kousek cesty je příjemně veden mezi golfovým hřištěm a lesíkem. Zámek Hluboká nad Vltavou #240# navštěvujeme jen krátce, jelikož už jsme tady několikrát byli a směřujeme k loveckému zámku Ohrada, jenž leží v těsné blízkosti jednoho z největších rybníků u nás, Bezdrevu. V tomto zámku se nachází muzeum rybnikářství, a tak si ho jen zběžně prohlédneme a pokračujeme směrem na Zliv. Po chvilince se dostaneme k Schwarzenberským stájím #260#, které jsou přestavěny v novogotickém stylu a člověk si při pohledu na ně připadá jako kdyby byl samotným knížetem a chtěl si zavolat podkoního a vyrazit do okolí. Třeba ihned za roh, kde jsou veliké pastviny, kaštanové aleje…tak krásně to tam vonělo. Při kraťoulinké zastávce vzniká další z hlášek a to šelmování, značící pro běžného smrtelníka čůrání, zvláště pak vysvětlivka pro bobíka (konati mikci).
Dostáváme se okolo bažantnice a rybníků do Zlivy, kde si pro jistotu nakupujeme jídlo v místním COOPu, je zde šikovná pokladní a borec, zřejmě místní blázen, který chce dojet vlakem do Prahy za 12,50, ale asi se dá jet ještě levněji protože 8,50 utrácí za pivo:) Prostě ďábel. Ihned za místní železniční stanicí odbočujeme na panelovou cestu, která jak jsme později zjistili neměla skoro konce. Už nikdy!!! Pokud bude někdo dělat šlehačku nebo krém, nebo bude potřebovat protřepat kapky tady je jeho místo. Ze Zlivy vyjelo 5 mužů, ovšem když jsme přijeli do obce Zbudov, taktéž památková náves, přijelo 5 sličných chlupatých žen. Jak je to možné? Vyzkoušejte si tuto panelku a uvidíte, hodila by se tam značka zákaz vjezdu mužům nebo alespoň upozornění, že tato cesta může u mužů způsobit trvalé následky:) A co to? K neuvěření. Panelka se mění v prašnou pěšinu a směrovka nás nabádá k návštěvě Kubatova pomníku #270#. Skoro jsme ho přejeli, ale jsme přeci i na poznávací cestě, a tak se kousek vracíme a odbočujeme. Hluboko do dějin se vepsalo vyprávění o Blatech a sedlákovi Kubatovi coby vůdci blatských sedláků při bouřlivých nepokojích, kdy se sedláci dovolávali svobody a práv na Blata a bojovali proti utlačování šlechtou. Jakub Kubata byl obžalován jako rebel a sťat na Blatě r. 1581 pro výstrahu všem odbojným. Spor byl ukončen až po 300 letech, roku 1867, kdy bylo definitivně rozhodnuto o užívání Blat okolními vesnicemi. Na památku Jakuba Kubaty byl roku 1904 postaven na Blatech pomník s jeho sochou za přispění všech okolních blatských vesnic. My jsme také přispěli, a to jednou minutou ticha a šelmováním. Snad tímto dárkem místní obyvatelé nepohrdnou, protože v období sucha je každičká kapka drahá! Jak se říká: dobrá hospodyně v tomto kraji plném vody pro kapku i přes plot skočí, u nás na Moravě se skáče zase pro pírko, jde to však i trochu změnit a můžeme jen polemizovat o jakou kapku se jedná a jestli to pírko není taky překlep:) to je na fantazii každého z nás.
Náves v obci Zbudov #310#. je překrásná. Selské jihočeské baroko by se dalo říci i když stavby jsou postaveny až v 19. století. Sluníčko svítilo, a tak jsme se nadchli osvěžit se vodou v místní obecní studni. K našemu překvapení však po lomcování pumpovadlem netekla čistá pramenitá voda, ale voda s vůní oleje, a navíc poněkud zapáchající 🙁 zřejmě je tak vesnice potrubím napojena na Kubatův pomník, kde napadne mnoho lidí to, co nás:) No raději nedomýšlet:):) Přijíždíme do Dívčic, kde hledáme místní děvčata, chcete-li dívčata nebo dívčice, ale máme smůlu, protože přijíždíme v době prázdnin. Projíždíme vesnicí a kousek za ní no spíše za něma, jelikož Dívčice jsou dvoje, vzdáleny od sebe asi 200 m dosahuje Adámek úctyhodného výkonu, na jeho tachometru svítí číslo 2000 km, což je třeba náležitě oslavit, a tak mu všichni z celého srdce gratulujeme. Kousíček po naší gratulaci dojíždíme k nádhernému rybníku Blatec v pozadí s výhledem na Temelínské chladící věže #320#. Je to pitoreskní pohled, přesto duby zpevňující břeh a bohatá fauna s flórou dávají tomuto rybníku své kouzlo :o) Pokračujeme dalšími malebnými vesničkami, které jsou jako z pohádky a člověk nestačí koukat doleva ani doprava na tu spoustu lidského umu, kdy každá vesnička vlastní obecní rybník či rybníček:) Jak malebné, inspirující a omamné.
Za vesničkou Radomilice nás předjíždí traktor, ale jak je naším zvykem nedáváme si to líbit. Traktorista zřejmě jménem Pepa nebo Karel, zjišťuje, že síla našich nohou dobude snadného vítězství. Tak se také stalo, traktoristovi zbyly jen oči pro pláč, musí více trénovat. Traktor jsme předjeli vcelku snadno, ale nepočítali jsme s trénovanou paní okolo 60 let, která nám ukázala, co je to ženská zarputilost a ctižádost. Paní vodňanská byla naprosto šílená, protože ačkoliv její jízda nebyla právě dynamická, dodržovala strojové tempo a tímto stylem nás pravidelně dotahovala, až jsme tento marný boj vzdali. Byla to místní rodačka, a tak jsme se dověděli spoustu zajímavých informací. Dojíždíme k Vodňanům a naším velikým lákadlem se stává značka značící počátek tohoto rybnikářského města #330#. První vyráží Pepino, pronásledován Áďou, který tuto etapu nakonec pro sebe získává vlivem Pepínových podhuštěných pneu, ale jak se říká historie se neptá a tak přijměme holý fakt, že vyhrál ten, který měl neskutečné štěstí :o) Dojíždíme na náměstíčko v očekávání hospůdky, kde si dáme konečně náš vysněný gulášek, ale čeká nás zklamání v podobě dvou cukráren:( #350#Na nic sladkého nemáme chuť, ptáme se tedy místního štamgasta (odhalen podle červených tváří), kde se nachází slovutný restaurant, jenž připravuje tuto národní pochoutku :o) Doporučil nám jihočeskou krčmu, kde prý tyto dobrůtky jistě najdeme a veskrze se nemýlil. Na tomto místě si však povzdechněme nad směrnicí evropské unie, která zakazuje delší uchovávání hotových jídel:( Tato jídla jako jsou…… a nemohu si neodpustit je na tomto místě nezaskandovat gu-laš, gu-laš, gulaš, gulaš, gulaš, gulaš, gulaš, výpečky, výpečky, výpečky mohou být servírována pouze myslím do 16h:( Přijíždíme v 18:30 tudíž máme logicky smůlu, paní číšnice nebude mít útratu, má smůlu, pan kuchař se od nás nedoví jak nám chutná, má tedy smůlu, náš žaludek nedostane to co chce, má smůlu…no mohl bych pokračovat dále, ale nechci tento den nazvat dnem smolným a tak obraťme list:) Po krátkém politickém komentáři se vracíme k číšnici, která je opravdu krev a mléko a ta nám nabízí konzumaci česnečky a místních specialit:) #360#, #370# Dáváme si převážně jihočeskou baštu, Áďa s Dušanem těstoviny :o) Bašta se skládá ze dvou druhů knedlíků (bramborový a houskový), zelí a krkovičky a opékaného párku :o) Bylo to výtečné. Padlo taky několik piv značky Platan a na start 5 rumů. Bobík ještě potravně neukojen, vyzvedává si utopence, ale jak se vyjádřil, nebyli příliš delikatesní. Okolo devíti se odebíráme k noclehu, ale kde? No přeci to je jedno, a to je na kolech úžasné, především, že je to panská jízda a nemusíme se starat už v 5, kde budeme spát:) Vyjíždíme z Vodňan trochu veselí a pobroukáváme si píseň, kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany. Po chvilce šlapání se dostáváme na krajnici rychlostní komunikace směr Písek, kde zažijeme první nehodu v přímém přenosu. Vlčák, zřejmě nedávajíc pozor a nepovšimnuv si Bobíkova zabrzdění, zezadu naráží do jeho obtěžkaného oře a my sledujeme zázrak. Zadní kolo Vlkouše, přes hmotnost jeho i hmotnost jeho brašen startuje vertikálně přes jeho hlavu a Vlk tak přepadává přes řídítka hnán obrovskou setrvačnou silou nákladu. Po dopadu se zvedá mírně otřesen, ale zdráv. Nelze než si říct, díky pánubohu, že neměl SPDčka a že je to bývalý zápasník. Tato havárie si vyžádala pouze dvě osmice, které svým nepochybným umem dokázal vyspravit Dušík během následujícího rána:) Rozesmátí sjíždíme pod dálnici k Blanici a podél ní pokračujeme pak po prašné cestě necestě k Protivínu. Míjíme Loucký mlýn a jelikož se stmívá stavíme na louce vedle řeky poprvé stany #380# a #390#. No stavíme…:):) Dušan s Adamem se spíše snaží a tak být tady kameraman natočí zajisté nový díl večerníčku „A je to“. Okolo půl jedenácté to stále vypadalo, že budou spát pod širákem, jelikož se jejich těla proplétala mezi teleskopickými tyčkami, provázky a celtou:) Přes naši nedůvěru však nakonec dokázali postavit nový typ stanu značky Hannah, který sice nepodléhal nejpřísnější normě a návodu, ale do rána vydržel. Příjemně unavení usínáme. No usínáme… :):) Co Áďo, jaký je spacák, je ti teploučko? :):) Na tuto otázku se dovíte odpověď v následujícím dni.