přístřešek na Zlatém kopci – Boží Dar – Klínovec (1244 m n. m.) – Pernštejn (pivovar Chalupník) – Klášterec nad Ohří (spaní v hotelu Bohemia Excellent)
- najeto: 37 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 293–1244 m n. m.
- stoupání: 336 m
- klesání: 1058 m
Ranní probuzení do takové kosy bylo něco, co jsme ještě nezažili. To bylo horší než spaní v Kaleku, na který jsme si samozřejmě vzpomněli. Tam byly aspoň přes dne letní teploty. Zase nás Krušné hory překvapily. Rychle zabalit, pořídit pár fotek a vzhůru dolů zpátky do Božího Daru na snídani. Využíváme místní konzum Čáda a také Bifé Café. Stylově vyzdobené lahůdkářství nám nabídlo espresso, kakao a sladké pečivo. Pohled na smaženky, chlebíčky a podobné pochutiny nás lákaly, ale přednost dostala střídmost. Přece jen hned přišlo stoupání na Klínovec.
Vyjíždíme pomalu z Božího Daru a hned se zakusujeme do 12 %. Bohužel ne alkoholových. Pak se uklidní stoupání na příjemnějších 6–8 %, za to se neuklidní vítr, který na pláních ještě zesílí. Trocha klesání přišla vhod, takže vrchol dobýváme všichni celkem v klidu. Počasí není úplně nejlepší, takže jen pár fotek, něco na přivlečení na sjezd a adios. Ale máme splněno, co se týče výškových metrů.
Po počátečním sjezdu provedeme hromadnou mikci a pokračujeme traverzem přes klínovecké sjezdovky a pak dalším sjezdem na Meluzínu. Pak příjemnou asfaltkou do Horní Halže. Závodu chtivý Dušík a jeho následovník Marťas se rozhodnout nastoupit zbytku pelotonu a získat si náskok. Nakonec na ně stejně musíme čekat, protože odbočku v Horní Halži na Pernštejn minuli.
Sjezd do Pernštejna nám připomíná slavný sjezd z Meluzíny do Krásného lesa. Tentokrát ale jedeme za světla a ne v noci se světly. Také se už podstatně oteplilo, teplota stoupla k 15 °C.
Pivovar Chalupník v Pernštejně je příjemný, a protože se blíží bouřka, očekáváme tak 3–4 pichvy. Také jídlo nevypadá špatně a vzhledem k denní době, poroučíme si nosit na stůl. Někdy v tyto chvíle nás opouští Marťas, kterému za hodinu jede co? No přece vlak, vole! Prchá do Klášterce nad Ohří a pak směrem na Prahu. My vyjedeme něco po něm a za chvíli mu závidíme, protože nás déšť dohnal. Nebo jsme do něj vjeli? Těžko říct, ale tato sprcha nás vláká do další teplé sprchy.
V Klášterci nad Ohří se ptáme na možnost se schovat na pár pichev před deštěm. Je nám doporučen hotel, který chvíli hledáme, a pak trochu zklamaně vydechneme, protože otevírá až za hodinu. Naštěstí nás přes okno vidí slečna provozní, která nám otevře dříve. Hotel samotný připomíná směs podnikatelského baroka, devadesátkové diskotéky a čtyřhvězdičkového hotelu. Pravda, na svém turné jej využíval i Karel Gott, jak vidíme na fotkách na stěnách. Musíme uznat, že hotel má své kouzlo.
Dáme si pivo i skromnou večeři (kolena a křídla) a vmáčknuti do kruhového divanu pořešíme nocleh přímo na místě. Přece jen déšť trvá, pokoje jsou fajn, sprcha teplá (jak bylo naznačeno dříve) a postele pohodlné. Domlouváme si snídani a hrajeme kostky o donesení další svačiny na prodloužený večer. Prohrává Ramon, ke kterému se ale přidají s pomocí Bobo a Dušík. Tomášové nechají načepovat piva do džbánů, Ramon a spol. donáší rumy, víno pro Boba a něco na zakousnutí k tomu.
Pobavil v Tescu Bobo. Prohlížel si vína a jedno ho zaujalo. Ale zdálo se mu drahé. Ramon ho ale povzbudil slovy ,“A kolik myslíš, že stojí ten rum?“. Takže Bobo byl také (u)spokojen.
A party na rodinném pokoji hotelu Bohemia Excellent mohla začít. Jako za dob Karla Gotta, Michala Davida, Františka Janečka a celých Kroků!
