Jak byla noc zvláštní, tak den začal úplně normálně. Na snídani jsme dojeli do blízkého Lidlu. Později tam nabereme také proviant do vlaku na dlouhou cestu (nebude ho málo, ale stačit nebude). Počkali jsme na Romanova tatíka, který se ujal role průvodce po lázních. Snídani jsme doplnili ještě fajnym kafem a lázeňskými oplatky, prošli kolonádu, podívali se na zpívající fontánu, zajeli si na místní sjezdovku. A pak hurá na vlak.
Čekala nás cesta nejprve do Prahy a pak přestup do Ostravy. Snad nejdelší možná cesta vlakem. Lístky máme, rezervace kol po zkušenostech raději objednané dopředu. Naložení proběhlo v pohodě, dvě ruce navíc pomohli. Průvodčí byl zprvu poněkud nerudný, ale přesvědčili jsme ho a nechal se poddat. Konzumace tomu odpovídala, Rumola ubývala, jídlo mizelo. Pohodová cesta. Do Prahy to uteklo rychle.
V Praze jsme nejprve tahali Pepina z pod stojícího vlaku, protože tam lovil spadlou karimatku. Blázen. Dva byli vysláni nakoupit něco na pokračující cestu, ale snad stihnou další vlak. Ne jako při příjezdu do Prahy. Problém dálkového spoje v tuto denní dobu, a ještě v neděli je, že bývá plný. Rezervace byly jasné, s těmi se počítalo dopředu. Ale vyšly krásně do 2 vagónů. Ale našlo se řešení a seděli jsme namačkaní ve velkoprostorovém vagónu. A začalo martyrium pro ty, kteří jsou v blízkosti Pepina. V tomto případě celý vagón. Nejprve viděl 2 mladé holky-hasičky, které cestovaly na sraz hasičské reprezentace do Ostravy. Pak přistoupila starší paní, která měla rezervované místo zrovna hned vedle. Nesla to statečně.
Vrcholem byla anketa o Zlatého slavíka. Ne že by soutěžil celý vlak nebo jen vagón, to si jen Pepino vzal do pusy noty a spustil svou oblíbenou Na Pankráci. Nahlas. Ostatní se už jen vezli. Museli, protože po upozornění jednoho – asi Nerudy – proběhla anketa. Pepino přesvědčil většinu, kteří pro pokračování jeho jedinečného vystoupení zvedlo ruce mnohem více lidí. To ho povzbudilo a přidal na hlasu. To už ho ale trochu brzdíme. Přece jen vystupovat v Třebové není třeba. Pepinovo heslo „Ztrapnit se – ale krásně“ zase fungovalo. Těšíme se na příští, jubilejní 20. ročník!
