Ústí nad Labem – Trmice – Stadice (památník Přemysla Oráče) – Ohníč – Štěrbina – Všechlapy – jezero Barbora
- najeto: 43 km
- čas: 2.46 h
- průměrná rychlost: 15,95 km/h
- nejnižší a nejvyšší bod: 141–265 m n. m.
- stoupání: 432 m
- klesání: 321 m
Předchozí den a večer bychom v klidu rozdýchali, nebýt toho, že nás ovlažil brzkoranní deštík. Rychlé balení v šest ráno s trochou nesouladu mezi oběma hemisférami. Sakra, jak jsem to doma vůbec mohl sbalit. Déšť sílí, strom jako úkryt nám nebude stačit. Vybíráme si most hned u kontejneru. Ten nám na půl dne poskytne azyl pro uschnutí věcí a jako dospávací lazaret. Výhled máme pěkný, hlavně že už neprší. Po zbytek dne doplňujeme zásoby, pojíme a vyjedeme z Ústí.
A je to tady! 19. ročník putování po krásách krajů českých začíná plnohodnotnou etapou. Postupně objevujeme kraj, který se stal na sklonku života vlastním géniovi rafinovanosti, rozkošnického života a lásky – Giacomu Casanovovi. Ale popořadě.
Za Ústím nad Labem vyjíždíme směr Trmice. Cyklostezka nás vede pod dálnici se zavřeným nájezdem. Tonda si všímá na toto místo podezřelého auta. A má pravdu, podezřelá situace nastane. Z auta vystupují naši známí, manželé Zvolánkovi z Ostravy. Takové náhodné setkání na nejméně možném místě v republice? To je až konspirativní! Ale příjemné!
Pokračujeme směrem k rodišti Přemysla Oráče – Stadicím. Po cestě nejprve ošetřujeme dívčí, která nebyla tak zběhlá v jízdě na kole jako my a ochutnala lišaje silničního. Po uklidnění ze šoku se jí dostalo prvotřídní pomoci zejména z rukou Dušíkových. Takový přehled a duchapřítomnost byla až udivující.
Pokračujeme dále, ale ujedeme asi 2 kilometry a nacházíme v horkém dni tolik vítanou oázu – krásné místo na koupání i se studánkou. Ta nás k sobě připoutá na dobré 2 hodiny. Dopíjíme řádně zchlazenou zátěž z Ústí a pokračujeme dále do Stadic. Chvíli se zdržíme u jeho památníku, a i pár fotek (nejen dvě) uděláme.
Krajina se postupně zvedá, ale na hrdinnou výzvu v podobě Milešovky rychle zapomínáme. Stačí nám kochání se malými vesnicemi a loukami. Po náročném včerejšku máme toho dost, ozývá se nám i žaludek a centrum kontrolující hladinku. Zastavujeme v Ohníči v malé místní hospodě a dáváme si jídla velmi levná a pivo ucházející. Snad jen ta sekaná byla bavorská až moc. Zvedat se nám vůbec nechce, navíc Duchcov už dnes nestíháme, zavírají právě… teď. Dáme ještě rundu nebo pár a seznamujeme se s místním fanouškem amerických kár. Ostravu zná, má tam známého, takže je náš. Doporučí nám luxusní koupání i s noclehem. Nedáme se dlouho pobízet a míříme k jezeru Barbora.
Cestou nám padne do oka několik vesnic, jejichž koncentrace není jistě náhodná. Začínáme ve vsi Straky, které si bere za své Straki. Následuje Štěrbina, kde se předháníme v nápadech na její ztvárnění. Pak vše dovrší Všechlapy, které nám dodají hodně té, no kuráže, ješitnosti, hrdinství a dalších mužských užitečných atributů. Není to už daleko a dojíždíme na Barborku. Už se šeří, což je v naší situaci velká výhoda. Sice je to koupaliště, ale už po zavíračce. Bufety jsou ještě otevřeny, takže hned po vykoupání míří naše kroky k nim. Dáme i něco na hlad, ale únava nám toho moc nedovolí a jdeme rozdělat bivak. Hájek přímo na pláži svádí do něj ulehnout. Tak dobrou, přátelé a kamarádi.
