4. 8. 2007
Trasa dne:
Bavorov –Strunkovice nad Blanicí – Protivec (1110) – Kratochvíle – Netolice (nocleh u rybníku Mnich)
- najeto: 42 km
- čas: 2:01 h
- průměrná rychlost: 20,7 km/hod.
- maximální rychlost: 79,5 km/hod.
Postřehy z cesty:
Ráno jsme se probudili do sluníčkem prosvíceného dne #1#, #3#, #5#, #6#, #7#, který předznamenal jeden z nejšílenějších cyklozážitků. Po úklidu jsme se vydali k místnímu splavu, který neoplýval množstvím vody, ale po ránu nás osvěžení potěšilo #9#. Během pár vteřin jsme vsunuli ladným krokem do vody a vykonali každodenní hygienu, čištění zubů včetně. Pepino si oholil nohy a ruce a Dušan koule.
S výkřikem …“kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany“…a s myšlenkou na noční Krumlov, vyrazili jsme na místní náměstí. Sedli jsme si do místního lokálu a uvelebili se.
Vlkem jsme si dali kávičku a zákusek a Bobík mezitím zveleboval deníček. Někteří z nás (Pepča a Dušan sekali břicho, ale po zhlédnutí v zrcadle nám ukázalo plnou pravdu.
Pomalu se blížila doba oběda, a tak jsem objednal 5 bavoráků a 5 Gambáčů #11#, což se později ukázalo jako nejvýznamnější činitel počátku doby rumové. Mezitím jsme poznali čerta #10#, který nám uvařil pekelný guláš a paní číšnici, která nás obsluhovala se zlámanou rukou. (Pozn. otec kuchaře byl na Titaniku a měl velikánské přirození. Chlapi mu nechtěli věřit, že když ho vytáhne z kalhot, tak přelomí stůl vejpůl. Vsadili se tedy, …no a když ho otec vytáhl, rozlomil se Titanic na dvě části…). Gulášek byl delikatesní s chlebem a rohlíky, cibule byla navíc. Chtěl jsem objednat (Pepino) rum s kolou, ale Áďu napadlo, že lépe bude koupit rum s kolou v obchodě, což se později ukázalo jako vynikající nápad.
Po několika doušcích a zaplacení jsme se odebrali do svatostánku městečka Bavorov #13#, #20#, #24#, #25# a k našemu překvapení bylo otevřeno. V době našeho příchodu odcházel elektrikář, který směle prohlásil…“mám vlastně tu kompetenci vás pustit“, a tak jsme ho psíma očima přemluvili. Stálo to za to, směli jsme si představit, jak hřímá kněz z kazatelny a na chvíli být mezi nebem a zemí #26#, #27# a #28#.
Kostel stavěl úžasný architekt. V zadní boční lodi se nachází sv. Konkordie #29# a #31#, jejíž ostatky zde byly dovezeny z Říma. Již v mírně podroušeném stavu jsme vyšli před kostel #32# a po zvěčnění našich velikostí jsme se rozhodli doplňovat tekutiny, abychom nedostali náhodou úžeh. ½ litru rumu 1litr koly. Přijeli jsme ke kašně, kde se Pepino vykoupal a potkali cyklistický pár, jenž byl nevyrovnaného věku.
Vyměnili jsme si telefonní čísla a uháněli směrem na Netolice, ale bohužel se ukázalo, že se změnily na Vodňany.
Vrátili jsme se zpět a opět doplnili tekutiny a jejich zásoby a opět vyrazili k Netolicím. Ale ejhle, po notné dávce kilometrů se ukázalo, že směr jest opět nedobrý, a to do Prachatic. A tak po odbočení navštívili jsme vísku Protivec #38#, kde jsme složili hold vnučce jednoho pána „…Tereza, jedině Tereza…“. Dopíjeli jsme pití a zapívali si Jožin z bažin, následně po zdolání táhlého kopečku vyvstal před námi lán s obilím. Nešlo to jinak, příliš se mi líbila v té chvíli celičká země, a tak jsem nelenil a vběhl do lánu #42#. Zpíval jsem a Bob s Vlkem a Dušíkem taky #39#. Pak Dušan doběhl za mnou, oba jsme spadli, sledovali nebe a mysleli na těžko říct co, ale bylo to silné. Pak už nás čekal sjezd k Netolicím a navštívili zdejší zámek, kde přijeli jsme již během prohlídky #43#, #45#, #46#, #49#, #50# a #51#. Vzali nás na milost, a tak jsme spolu s průvodkyní zalezli do kaple. Zde byl jeden nedůtklivý Pražák, důchodce, který se stále projevoval k nám více než nedůtklivě. Prohlédli jsme si zámek, hlavně zlacení stropů, který se dělá řezáním plátku zlata a pokládáním nadaný tvar. Po ukončení prohlídky jsme pozvali děvčata a šéfovou na pivo o po mnoha slibech jsme se vydali na náměstí v Netolicích. Náměstí bylo okouzlující a dvě sedící tetky Růženka a Miluška nám drželi místo #61#. Chviličku jsme se popichovali s místními rodáky, až do doby příchozivších průvodkyň.
A tehdy se naše rumové opojení znásobilo přítomností Elišky (p), Lucky (s), Lenky (p), Hanky (p), Jany (f) a Irenky (š) → legenda: p – průvodkyně, s – suvenýry, f – fotografka + cukrárna, š – šéfová #58#, #59# a #60#. Byl to příjemně strávený večer #62#, #64#, #65# a #66#. Pepíno se velice příjemně družil a tančil s Lenkou #63#, nejdříve tančili na kostkách (žulových) a tam to v SPDčkách byla marnost sama, pak přešli na beton a Pepa tak zachránil svou taneční čest. Mezitím se rozběhla slovní i „mimoslovní“ zábava. Jak se sluníčko vzdalovalo za horizont, bylo čím dál chladněji, a tak jsme holky zahřívali, jak to jen šlo (v některých případech to bylo obráceně – viď Vlku!). Pepa i Vlk vytáhli všechny mikiny a svetříky a přehodili je přes holky (tedy Elišku a Lenku #67# a #68#). Kolem půlnoci se najednou holky zvedly a že už půjdou, což jsme dle pozdějšího zjištění vůbec nepochopili, že máme jít s nimi a že nás nechají přespat na přilehlém koňském cvičišti hned vedle zámku. Což jsme jako chlapi vůbec nepochopili. A tak jsme mírně vrávorajíc nasedli na své mírně opilé oře a vydali se k místnímu rybníku Mnichu (v Netolicích), kde jsme po menším zápasu vyhráli nad stanem a uložili se ke spánku. Bylo chladno, tak jsme vzpomínali na hřejivé náruče děvčat ze zámku Kratochvíle. Dušanovi nebylo zrovna do zpěvu, tak se rychle ztratil ve spacáčku. Noc byla klidná až na Vlka, který se ve 4 hodiny ráno rozchodil po břehu rybníka Alibaby a 40 loupežníků, kteří jej kopali intenzivně do břicha. Od 5 hodin nás postupně obklíčili rybáři a zdejší stádo ovcí. V 6 hodin Pepča vstal v domnění, že je 8 hodin. Tak vyšel na kopeček a koukal v dáli. Ráno předznamenalo dosti hezký den…